Kontroly systémů vytápění

Provádíme kontrola systémů vytápění dle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií resp. jeho prováděcího předpisu (vyhl. č. 38/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání), který stanovuje určení jmenovitého výkonu systému vytápění, rozsah, četnost a způsob provádění kontroly a obsah zpráv o kontrole systému vytápění.

Povinnost provádět tyto kontroly se vztahuje na všechny zdroje tepla se součtovým výkonem nad 70 kW a příslušné rozvody tepelné energie.

Jsme Vám schopni také zajistit revize plynových zařízení, revize tlakových zařízení (TNS a parní/horkovodní kotle) nebo další výpomoc s dalšími povinnostmi spojenými s provozem Vašeho zařízením díky využití služeb externího energetika.

• Požadavky na provádění kontrol systémů vytápění

Kontrola systémů vytápění jsou povinni zajišťovat jejich vlastníci, společenství vlastníků jednotek (SVJ) nebo správce při součtovém výkonu nad 70 kW.

• Četnost provádění kontrol systémů vytápění

V případě, že kotel a rozvody tepelné energie jsou provozovány na základě licence (dle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon) na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod tepelné energie, je povinnost provádět kontroly jednou ročně.

V případě, že kotel a rozvody tepelné energie nejsou provozovány na základě licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod tepelné energie, je četnost provádění kontrol uvedena v následující tabulce.

Tabulka 1 – Četnost provádění kontrol systémů vytápění

*   Automatizační a řídicí systém obytné budovy, na kterou se nevztahuje povinnost zajištění kontroly, musí být vybaven:

• a) funkcí průběžného elektronického monitorování, které vyhodnocuje efektivitu provozu systémů a upozorňuje a poskytuje informaci v případě výrazného poklesu efektivity
• b) řízením pro zajištění optimální výroby, distribuce, skladování a užití energie.

(2) Automatizační a řídicí systém jiné než obytné budovy, na kterou se nevztahuje povinnost kontroly, musí být schopen:

• a) nepřetržitě monitorovat, registrovat a analyzovat spotřebu energie a umožňovat její regulaci,
• b) umožňovat ukládání výstupů z měření spotřeby energie alespoň po dobu 12 měsíců,
• c) srovnávat v čase energetickou náročnost budovy ve vztahu k potřebě, zjišťovat snížení účinnosti technických systémů budovy a informovat obsluhu řídicího systému budovy o možnostech zlepšení energetické účinnosti,
• d) umožňovat komunikaci s připojenými technickými systémy budovy a jinými spotřebiči v budově, jakož i interoperabilitu se zařízeními různých typů a od různých výrobců.

• Kontrola systému vytápění zahrnuje:

• hodnocení dimenzování systému
• ověření účinnosti zdroje tepla
• kontrola rozvodů tepelné energie a regulačních prvků
• kontrola zařízení pro sdílení tepla
• ověřením termohydraulického vyvážení systému vytápění

• Ověření účinnosti zdroje tepla

Ověření účinnosti zdroje tepla je pro provozovatele klíčovou informací z provedené kontroly - vyhl. č. 38/2022 Sb., v příloze č. 2 dva způsoby zjišťování účinnosti zdroje tepla.

Hodnocení účinnosti zdroje tepla

První způsob tzv. přímá metoda je založena na podílu tepla předaného teplonosné látce k teplu přivedenému do kotle. Tato na první pohled jednoduchá metoda často není v praktických podmínkách realizovatelná z důvodu nemožnosti měření množství vstupního paliva nebo určení stejné vrstvy paliva na začátku a konci měření (týká se zejména kotlů na tuhá paliva).

Druhý způsob tzv. nepřímá metoda je založena na výpočtu jednotlivých ztrát tepla - při obvyklém provozu kotle je dominantní ztráta citelným teplem spalin (komínová ztráta) a dále pak ztráta sdílením tepla do okolí. Zejména u kotlů na tuhá paliva je dále třeba počítat také se ztrátami hořlavinou v tuhých zbytcích, hořlavinou ve spalinách, fyzickým teplem tuhých zbytků po spalování a teplem chladící vody. Takto vypočtené ztráty se odečtou od teoretické 100% účinnosti. Takto vypočtený rozdíl odpovídá účinnosti kotle. Pomocí nepřímé metody lze srovnáním jednotlivých ztrát s obdobně dimenzovanými kotli na stejné palivo odhalit nevhodný způsob provozování kotle způsobující vyšší dílčí ztráty.

Kontrola rozvodů tepelné energie

Pro zjišťování tepelných ztrát rozvodů tepelné energie a teplé vody se používají tzv. provozní metody. Dle vyhl. 194/2007 Sb. jsou definovány tři provozní metody - Schmidtova, termovizní a kalorimetrická.

• Schmidtova metoda - pro kontrolu účinnosti rozvodů tepelné energie není prakticky použitelná (požadavek na úpravu měřících povrchů, ustálený stav a zkušenost obsluhy), takže využívané jsou zejména následující dvě metody.
• Kalorimetrická metoda - pro využití této metody je nutná instalace měřidel tepla jak na zdroji, tak na všech odběrných místech. Tímto lze vypočíst celkové tepelné ztráty sítě. Nevýhodou metody je skutečnost, že naměřený rozdíl v sobě zahrnuje nepřesnost jednotlivých měřidel.
• Termovizní metoda - tato metoda neměří stav tepelné izolace potrubí, ale díky měření povrchových teplot izolace slouží jak pro rychlé nalezení tepelných mostů, tak ji lze s jistými omezeními využít pro výpočet ztrát v tepelných rozvodech.